Prostějovské sbory na jednom pódiu. Proč bychom se netěšili?
„Potvrdila se tak loňská myšlenka spojení všech tří prostějovských pěveckých sborů jako dobrý počin a vytvoření tradice k dobré reprezentaci našeho města,“ říká zasvěcený příznivce umění a konkrétně také sborového zpěvu Václav Adam, který před rokem přišel s myšlenkou spojit do společného vystoupení právě prostějovská pěvecká tělesa. Po roce se tedy na jedno pódium sbory Vlastimila, Orlice a EXAUDI vrátily opět.
Připomenutá jubilea Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Josefa Suka byla nosným tématem v přednesených skladbách, navíc další z prezentovaných autorů – Zdeněk Fibich, jehož výročí si hudební veřejnost připomene v příštím roce.
„V samostatném vystoupení ŽPS Vlastimila pod vedením Marie Hejduškové zazněly kromě dvou hanáckých písní Františka Píchy ‚Má milá mě vêpovidá‘ a ‚Na tom bošileckym mostku‘, také tři písně Z deseti zpěvů Josefa Suka - Žal, Divná voda a Choutka po vdaní se čtyřručním klavírním doprovodem Drahomíry Ondrové a Jitky Černochové,“ přibližuje V. Adam repertoár středečního vystoupení ženského pěveckého sboru Vlastimila.
Mužský pěvecký sbor Orlice vedla Pavla Šamánková. Ten uvedl díla Rudolfa Chlupa, či Dmytra Bortnianského. Ovšem ani v jejich bloku nechyběla klasika. Z opery Bedřicha Smetany Hubička zazněl ‚Sbor pašířů‘, ‚Pivečko‘ z opery Prodaná nevěsta a blok zakončil hanáckou písní ‚Holomócká brána‘ od Pavla Majera. To vše za klavírního doprovodu Hanuše Šamánka, který zároveň také celý koncert uváděl.
Třetí v pořadí zaplnil pódium smíšený pěvecký sbor EXAUDI pod vedením Olgy Čermákové. Za klavírního doprovodu Hany Čermákové přednesl písně Leoše Janáčka ‚Láska opravdivá‘ a ‚Ty ukvaldský kostelíčku‘, a výběr z Missy brevis opus 21 Zdeňka Fibicha.
Závěrečná část patřila všem třem sborů, které se představily nejprve pod vedením Olgy Čermákové ve skladby Antonína Dvořáka ‚Napadly písně‘ a ‚Šípek‘, kterou později upravil Leoš Janáček. „Vzpomínkou na dlouholetého prostějovského varhaníka, dirigenta, skladatele a pedagoga Karla Bezdíčka bylo uvedení jeho ‚Žalmu 41‘ pod vedením Marie Hejduškové. Závěr koncertu patřil Bedřichu Smetanovi a jeho Prodané nevěstě – sboru ‚Proč bychom se netěšili‘ pod vedením Pavly Šamánkové, který vyvolal bouřlivý potlesk a skandování zaplněného Přednáškového sálu Národního domu,“ vrací se ke středečnímu koncertu Václav Adam.