Sborovoda s housličkami Jan Tauber a devět mladých řemeslníků založili Orlici
V letošním roce si připomínáme stopadesáté výročí založení prostějovského mužského pěveckého sboru Orlice, který patří k nejstarším pěveckým tělesům vůbec. Vznikl po uvolnění politického a společenského života v našich zemích po pádu Bachova absolutismu, kdy nastává druhá etapa v zakládání mužských a také již ženských sborových těles. Do konce století jich vzniklo téměř tisíc, když třetina z nich opět zanikla.
Na počátku této druhé vlny zakládání sborů vzniká i Orlice (původně Orlica) současně se slavnými sbory, například brněnskou Besedou (1861), pražským Hlaholem (1861), plzeňským Hlaholem (1862), přerovským Přerubem (1862) a kroměřížským Moravanem (1863). Prvním dirigentem sboru byl učitel drozdovické školy Jan Tauber. Jeho školou se také rozléhaly první vlastenecké sbory mladých nadšenců, z nichž někteří byli prý často pro svoje nadšení i pronásledováni, že ruší noční klid, což vadilo především poněmčené části obyvatelstva.
Kdo byli ti mladí pěvci, kteří stáli u zrodu Orlice? Zalistujme ve vzpomínkách archiváře Orlice Emanuela Svobody, který uspořádal v období let 1947 až 1952 archiv sboru a především cenné paměti prvních svědků pěvecké činnosti. Začtěme se do jeho vypravování:
„V podzimních tajemných večerech r. 1861 mihotají se po dlouhé a rozbahněné ulici v Drozdovicích malá světélka svíček nebo lucerniček. Jimi svítí si na cestu mladí tkalcovští hoši, aby přinesli co nejméně bláta do školy učiteli Janu Taubrovi….Od svobodnějšího roku 1848, kdy byl v Prostějově založen první český Čtenářský spolek, se zde již něco deklamovalo a zpívalo. A ti první staří vlastenci Tesařík, Novotný, Rozehnal, Možný, Entner, Bernát a jiní začali vodit do schůzí své syny. Těm se líbilo české čtení a deklamování. Opisovali si různé písně a učili je své další přátele. Rozepisovali si a zpívali starou slovanskou revoluční píseň z r. 1848.
Jednou se sešli tito podnikaví hoši u Tesaříků a tam se předháněli přímo v nápadech o příští své vlastenecké činnosti. Vedle ve světnici seděl a četl otec Jan Tesařík, tehdy knihovník čtenářského spolku. Vyslechl jejich opravdové horování a ihned v nejbližší schůzi spolku podal o tom radostnou zprávu. Všichni souhlasili, že je třeba mládeži podat pomocnou ruku, když sami tak pěkně začínají. Tehdy rozhodli se, že hochům nejbližší bude činnost pěvecká. Promluvili potom s nadšeným učitelem Janem Taubrem, výborným muzikantem. Rád nabídku přijal a stal se tak „sborvodou“ českých tkalců
Drobné lucerničky přivedly do třídy drozdovické školy dne 1. listopadu 1861do první zkoušky devět nedočkavých a nadšených hochů. Do jednotlivých hlasů byli rozděleni takto – v 1. tenoru zpíval štětkař Kajtán Dufka, , tkalci Jan Blaťák, Josef Navrátil, Josefo Zhříval. 2. tenoru přiděleni tkalci Antonín Kuchař, Eduard Pohloudek. V1. basu se uplatňoval tkadlec Jan Škoda a čalouník Jan Tesařík. Ve 2. basu si prozpěvoval tkadlec Jan Šťastník sám. A kantor-muzikant Jan Tauber s housličkami pod bradou vtloukal jim s bezpříkladnou trpělivostí do hlasů a sluchu neznámé české zpěvy. Jaká to byla práce. Všichni mladí pěvci bez školených hlasů a bez znalosti not. Jak chybil tzv. vodič, byli na hromadě všichni. Všechny překážky však překonávala radost, že to byl zpěv český.“
Členů postupně přibývalo, a tak na jaře 1862 musely být zkoušky přeloženy do místnosti čtenářského spolku na „Valchu“. Aby mohla vstoupit Orlice mezi spolky řádně povolené a dále vyvíjet svou další činnost, bylo potřeba mít schválené stanovy. Ty sepsal tehdejší zemský poslanec a redaktor Bedřich Rozehnal, který působil současně jako prozatímní přednosta spolku. Stanovy z 5. července 1982 potvrdilo zemské místodržitelství v Brně až téměř po roce 15. května 1883.
Jiří Ondra, Muzeum Prostějovska v Prostějově